Básničky a texty 1

Jen jedny oči znám,
jsou krásné jako nebe,
jen jednu dívku miluju
a to, lásko, Tebe!

Ve svém životě potřebuji tři věci.
Slunce, měsíc a Tebe.
Slunce pro krásný den,
měsíc pro krásnou noc
a Tebe napořád.

Jsi lesklá jako kamínek,
jsi mého srdce plamínek,
jsi láska provoněná růžemi,
jsi můj ráj tady na Zemi.

Vše je krásné,
co se kolem Tebe točí,
nejkrásnější je však pohled do Tvých očí.
Miluju Tě!

Mám jen jedno malé přání,
je to můj malý sen.
Jen TEBE chci k milování
a milovat tě každý den!

Při pohledu na Tvou fotku rozplývám se něhou,
těším se, až objevíš se
a budu zase s Tebou.

Neodolám Tvému smíchu,
chci si s Tebou hrát,
oddávat se potom hříchu,
s Tebou lásku prožívat.

Dlouhý a smutný můj den musí být,
když Tě tu miláčku nemůžu mít!

Jen dvě věci skrývám až na dně duše své,
to jedno je láska,
to druhé jméno TVÉ …

Konečne se splnila má touha
a mám pro koho žít,
každá minuta je mi dlouhá,
když mám bez Tebe být..

I když jsi tam a já tady,
i když nejsme dohromady,
ve svém srdci mám Tě stále,
myslím na Tě neustále.

Milovat neznamená jen mít rád,
milovat je veřit a pravdu znát.
Milovat je odpustit a znovu podat ruce,
milovat je rozdělit duši i srdce.
Není jen mít rád,
je zázrak MILOVAT.

Už dlouhou dobu přemýšlím nad tím,
kde žijí andělé.
V nebi? V ráji?
Ne, žijí na zemi
a jeden si právě čte tento vzkaz
a krásně se usmívá.

To nejkrásnější,
co jsem mohl v životě dostat,
jsem už od boha dostal.
Dostal jsem lásku a umění milovat.

Chtěl bych držet ruku Tvou,
do Tvých očí hledět,
brouzdat se mokrou trávou,
na mezi pak sedět.

Lásko, kde jseš,
kde se schováváš?
Často ve snech
se mi zdáváš.
Přijď, ať nečekám dlouho,
umírám už touhou.

Když na Tebe se podívám,
ostatní holky jen pohřbívám.
Když podívám se na nebe,
opět vidím jen tebe.
Když políbím Tvoji tvář,
kolem mě je velká zář.
Řekni, kdy políbím Tě zas,
bolí mě, když chceš čas!

Modré oči máš, ty se neumí hněvat.
Pro ty modré oči nemohu spát.
Máš modré oči, jejich pohled mě pálí.
Vzpomeň si na chvíle krásné, vzpomeň si,
až hvězda zhasne, vzpomeň si,
až půjdeš spát,
že tam v dálce Tě má kdosi velmi rád.

Mám všechno, co prý můžu chtít víc?
Já však myslím, že když nemám u sebe Tebe,
tak nemám vlastně vůbec nic...

Chci s Tebou být,
chci s Tebou žít, po nikom jiném netoužit.
Ty jsi má láska veliká,
Ty jsi ta, která mé srdce zalévá.
Čekám na Tebe dnem i nocí,
až Tvé já u mě skončí.

Chybí mi Tvé oči,
chybí mi Tvá tvář,
chybí mi Tvé rty i úsměv, který máš.
Nejvíc mi však chybí Tvoje krásná vůně,
když ji nemám u sebe,
mé srdíčko stůně.

Otevři své srdce
a nech ho, ať za Tebe promluví,
nedrž své pocity v těle,
milovat duší, to každý neumí.
Nebraň se tomu,
vždyť víš, že je to marné snažení,
milovat duší je čarokrásné umění.
Nech rozmetat smutky a stesky jak ohnivé gejzíry,
co z rozbouřené sopky jak meteority vylétnou,
a nech se unášet na křídlech fantazie,
co na orlích křídlech tě do oblak odnesou.

Jsi jako růže, jako její květ,
jsi jako růže, pro Tebe se točí svět.
Jsi jako růže, v tvé záři jsou všichni krásní,
jsi jako růže, tak krásně se o Tě básní.
Jsi jako růže, krásná, ale pícháš,
jsi jako růže, mými city mícháš.
Stejně jako Tvoje líčka,
miluju i Tvoje víčka.
Jsi nádherná jako růže,
nikdo mi už nepomůže.
Nikdo to už nezmění,
miluju Tě k zbláznění.

Jsi paprsek slunce,
jsi paní mého srdce.
Jsi můj největší poklad
a mého žití podklad.
Jsi květina dokonalá,
má láska k Tobě neskonalá.
Všeho bych se pro Tě vzdal,
své srdce Tobě odevzdal.

Jsi tep mého srdce,
jsi cit v mojí ruce.
Jsi všechno co člověk cítí,
jsi jak jarní, luční kvítí.
Jsi mými ústy vypouštěná slova,
chtěl bych Tě líbat znova a znova. Miluju Tě!

Když podívám se do tvých očí,
celý svět se se mnou točí.
Když podívám se na nebe,
tak zase vidím jen Tebe.
Miluju Tvůj sladký dech,
miluju každý Tvůj vzdech.
Jsi královnou mojí,
Tvá láska rány hojí.
Ty jsi moje sluníčko,
tak pojď ke mně kočičko.

Tvé vlasy jsou jak hedvábí,
Tvůj hlas mě vždycky přivábí.
Ty jsi podle mého gusta,
Ty celá i Tvoje ústa.
Jsi jako med sladká,
jak hedvábí hladká.
Myslím na Tě ve dne v noci,
stojím sám a bez pomoci.
Miluju Tě moc, moc, moc,
myslím na Tě celou noc.

Chtěl bych cítit Tvoje srdce,
chtěl bych držet Tvoje ruce.
Jsi jako pták letící oblohou,
jsi tam, kam ostatní nemohou (v mém srdci).
Jsi pro mě den prozářený sluncem,
miluju Tě duší i srdcem.

Jsi voda v horách tekoucí,
jsi loď po řece plovoucí.
Jsi vinná réva, co se po zdi vine,
bez Tebe, má lásko,
moje srdce hyne.

Miluju Tvé vlasy,
miluju Tvé řasy.
Miluju Tvůj úsměv krásný,
miluju Tvý oči jasný.
Miluju Tvou kůži hladkou,
miluju Tvou vůni sladkou.
Miluju Tě!

Chtěl bych se Tě dotýkat,
s Tebou před zlým utíkat.
Jsi hvězda, co nejvíc září,
odrážíš se v mojí tváři.
Jsi měsícem mojí Země,
chtěl bysem Tě hladit jemně.
Jsi pevninou mých moří,
mé srdce jen pro Tě hoří.
Lásko, Ty jsi pro mě vším,
kéž bych já byl miláčkem Tvým.

Kopretino mojich snů,
kdypak já Tě utrhnu?
Kdy Tě do sebe zasadím?
Kdy se stanu srdcem Tvým?

Vždy, když spatřím oči Tvé,
vždycky, když se sejdeme,
vždy, když Ti dám báseň další,
mé srdce pro Tě hoří vášní.
Vždy, když se dotknu Tvojí kůže,
zčervenáš se, jsi jak růže.

Jak krásné jsou Tvoje ruce,
jak mě hřeje Tvoje srdce.
Jak líbezný je Tvůj hlas
a jak krásný je Tvůj vlas.

Plamen, který nezhasíná,
zvíře, které neumírá.
Moře, které nebouří,
voda, která Ti shoří.
Pocit, který necítíš,
vážka, kterou vždy chytíš.
Není to na očích páska,
tohle všechno umí láska.

Miluju Tvé vlasy,
když fouká do nich vánek.
Miluju Tvé řasy,
když je zmůže spánek.
Miluju Tvé prsty,
když se s mými propletou.
Miluju Tvé city,
když se s mými zapletou.
Miluju Tě vždy a všude,
možná z toho láska bude.

Hoříš láskou, nevíš o tom,
teď nevíš, co bude potom.
Myslet na to, co teď dělá,
že ho chceš bys říct mu měla.

Změň svůj život, zahoď strach,
neboj se, že příjde krach.
Láska všechno přemůže,
kde je smutek, pomůže.

Tep Tvého srdce je pro mě píseň,
když ho slyším, neznám tíseň.
Tvůj život mi dává sílu žít
a v těžkých chvílích sílný být.
Jsi životadárným sluníčkem,
jsi mého srdce budíčkem.
Jsi krásná!

Kameni mudrců, prameni mládí,
nech svoje srdce, ať v lásce Ti radí.
Srdce, to ví velice,
kdo miluje Tě nejvíce.
Dneska zas a zítra znova,
říkám Ti tahleta slova:
Miluju Tě!

Nejmoudřejší z moudrých,
nejkrásnější z krásných,
nejjiskrnější z jiskrných,
nejohnivější z ohnivých,
takové jsou Tvoje oči,
hlava se mi z Tebe točí.
Miluju Tě!

Jsi mojich očí jablíčko,
jsi mého srdce srdíčko,
jsi kytička všech kytiček,
jsi sluníčko všech sluníček.

Pojď sem lásko, přitul se ke mě,
pod Tvým krokem je teplá Země.
Pod Tvým krokem i sníh taje,
Tvým dotykem jablko zraje.
Tvé srdce dává lásku světu,
Tvým polibkem jenom kvetu.

Mé srdce hoří plamenem,
klidně hoď si kamenem,
utop mě a potom spal,
neuhasíš srdce žár.
Naživu mě drží láska,
protože jsi velká kráska.

Neodolám Tvému smíchu,
neodolám Tvému břichu,
neodolám Tvému dotyku,
neodolám Tvému polibku.
Neodolám, protože Tě miluji.

Neodcházej, nechoď pryč,
Ty máš mého srdce klíč,
nepouštěj mě, drž mě pevně,
miluji Tě, vrať se kě mě,
prosím.

Probodla jsi moje srdce,
probodla jsi moje ruce,
probodla jsi moje tělo,
co to Tvoje tolik chtělo
a pořád chce!

Líbal bych Tvé krásné ruce,
miloval Tvé vroucí srdce,
na rukou Tě všude nosil,
na kolenou bych Tě prosil,
jen kdybys chtěla!

Jsi jako hvězda padlá na Zem,
kdo Tě nechce, ten je blázen,
vžyť Ty nejvíc ze všech záříš,
vždy se nejkrásněji tváříš,
a proto Tě miluji.

Jak poupě co se rozvíjí
i láska někdy pomíjí,
Ty jí to však nedovol
a ve své víře nepovol,
protože láska za to stojí!

Láska je kruh vzájemné důvěry,
porozumění, štěstí a umění odpouštět.

Slabost, vztek a žal,
ve svém těle mám.
Lásku k Tobě chci dát pryč,
tak si na mě klidně křič.

Jsi voda pro květinu,
jsi olej pro mašinu,
jsi světlo od slunce,
jsi teplo od srdce.

Jak mám žít?
Jak mám být?
Když už Tě, miláčku, nemůžu mít.

Ty máš tolik krásné oči,
až se mi z nich hlava točí.
Máš oči jako pomněnka,
máš kůži jako sněženka,
vlasy jak hedvábné nitě,
krásná dívko miluji Tě!

Záříš jako hvězdička,
voníš jako kytička.
Tvému slovu všichni věří,
jsi jak klíč zamčených dveří.

Jsi mrak,
jímž se slunce přikrývá,
jsi láska,
co mé srdce zahřívá.
jsi růže,
co svět provoní,
jsi zvonek,
co mi zazvoní.

Jsi pocit jako když svítá
a slunce už vychází,
jako když Tě srdce vítá
a Tvá láska přichází.
Jsi nejkrásnější!

Chtěl bych hladit Tvoje boky,
chtěl bych slyšet Tvoje kroky,
jenom Tebe líbat,
jen na Tebe se dívat.

Radost mám když v Tvojí tváři,
jenom samé štěstí září.
Radost mám když Tvoje vlasy,
propletou se s mými řasy.
Radost mám když Tvoje tělo,
řekne, že by moje chtělo.

Nejhezčí dárek v životě je dostat něčí srdce.

Mám rád Tvojí mluvy styl,
pro Tě bych i s vlky vyl,
skočil pro Tě do propasti
a překonal všechny strasti.
Šel bych pro Tě světa kraj,
jen si se mnou prosím hraj.

Nit, co drží látky spolu,
Ty jsi noha mého stolu.
Jsi hrneček mého čaje,
Jsem Adam, ty Eva z ráje.
Tvých starostí lituji,
protože Tě miluji.

Jak slunce co ledy taje,
Ty zahříváš srdce moje.
Mé srdce jen pro Tě buší,
vždycky Ti to moc moc sluší.

Partnerství znamená být si vším.
Oporou, kamarádem a jedinou láskou na zemi.

Miluji Tvé vlasy tmavé,
miluji Tvé oči hravé.
Miluji Tvá ústa sladká,
miluji Tvá víčka hladká.
Miluji Tvé ladné boky,
miluji Tvé tiché kroky.
Miluji Tvé krásné ruce,
miluji Tvé vroucí srdce.

Jsi moje láska,
vidím Tě všude.
Vidím Tě na nebi,
ať je modré či rudé.
Vidím Tě ve vodě,
na níž slunce září.
Takovouto zář já vidím ve Tvé tváři.

Z písmenek abecedy,
Tvoje jméno skládám,
miluji Tě neustále,
navzdory všem radám.
Ty rady mě otravují,
prý jsem pro Tebe lůza,
Píšu Ti však básničku,
neboť tys má můza.

Láska se musí nejen dostávat,
ale i dávat a šířit kolem.

Líbí se mi Tvoje tělo,
zvášť Tvůj štíhlý pas,
chtěl bysem Tě slyšet znovu
a vidět Tě zas.

Miluji Tvých očí záři,
i ten úsměv na Tvé tváři.
Miluji Tvé zuby krásné,
nejsi hvězda, která zhasne.
Miluju Tvůj rub i líc,
chci Tvou lásku, nechci víc.

Tvůj hlas je ráj pro uši,
Tvůj vzhled je pastva pro oči.
Tvá krása vše zlé rozpráší,
Tvá láska hory přenáší.
A proto Tě miluji.

Kráska, moje rodina,
láska moje jediná,
slunce ve dne zářící,
měsíc ze sna budící,
květy jarní, rosa ranní,
všechny krásné předměty,
tohle vše jsi pro mě Ty.

Když vidím hvězdné nebe,
chci Tě vedle sebe.
Když Tě tu nemám,
sám pod ním sedám,
mé srdce chřadne, po Tobě prahne.

Nad námi teď hvězdy září,
odráží se v Tvojí tváři.
Tvoje tvář je andělská,
tvoje krása nebeská.
Velkou lásku v Tobě mám,
srdce svoje rád Ti dám.

Tak jako se točí Země,
z Tebe točí se svět ve mě.
Tvé oči jsou jako moře,
já rád se v nich utápím,
když je vidím je mi dobře,
o každé Tvé řase sním.

Pro Tebe dýchám,
pro Tebe kýchám.
Pro Tebe bije mé srdce,
pro Tebe citím své ruce.
Pro Tebe létám,
pro Tebe vzkvétám,
pro Tebe všechno...

Jsi jako ranní rosa,
v níž rád se brouzdám bosa.
Voníš jako ranní káva,
je to, jak když člověk stává.
Jsi jak ranní vánek,
s nímž nezmůže mě spánek.
Miluji Tě!

Tvé vlasy jsou jak slunce na vodní hladině,
Tvé krásné oči já vidím jedině.
Tvá kůže jak měsíc září,
s Tebou se mi všechno daří.

S Tebou je mi vždycky krásně,
tak krásně, že skládám básně.
Tvá ruka mé vlasy zježí,
moje dlaně Tvoje střeží.
Chráním Tvoje krásné tělo,
co vždy tolik lásky mělo.
A pořád má.

Největší trápení si způsobujeme sami!

Co mám Ti říct víc,
když nechceš slyšet nic.
Říkám Ti vše o své lásce,
mluvíme však spolu krátce.
Vždycky totiž odcházíš,
svým úsměvem mě omámíš.

Nejbohatší člověk na zemi je ten,
kdo má nejvíc lásky!

Nobelovku by měl dostat ten,
kdo vymyslí lék na zlomené srdce.

Mé srdce jak papír hoří,
je jak bouře v Tichomoří,
jak hurikán v Pacifiku,
já mám ale velkou kliku.
Vybral jsem si totiž Tebe,
tys má Země a mé nebe.

Jsi jako děšť na poušti,
jsi láska, jež se odpouští.
Jsi jak hvězda padající,
jsi jak ryba létající.
Tohle vše se děje vzácně,
je mi z toho moc, moc krásně.
Tys však vzácnější...

Pro Tebe se v noci budím,
bez Tebe se hrozně nudím.
Potřebuji Tě k svému životu,
k mému dechu, k srdce tlukotu.
Bez Tebe nejsem nic!

Bez Tebe jsem jen schránka bez lásky,
jsem jako loutka, co nemá provázky,
jak květina bez kořene,
jako oheň bez plamene,
jako bouřka bez blesku,
jak diamant bez lesku.

Největším trestem je žít bez lásky!

K mému životu je potřeba jen málo lidí, ale TY jsi mezi nimi...

Největší (zlo)činy dělají zamilovaní lidé.

Láska je jediná věc na světě, kterou Ti nikdo neukradne.

Milovat je jak spadnout a zas vstát,
je to jak vypadnout a zas hrát,
je to jak vypadnout oknem a vrátit se dveřmi,
je to jak říci cizímu: "věř mi."

Když vidím Tvůj úsměv krásný,
můj mozek je plný básní.
Nic okolo nevnímám,
jen o Tobě pak snívám.
A když vidím Tvoje řasy, Tvé oči, Tvé hnědé vlasy,
celý svět je potom krásný.

Miluju kokosovou vůni Tvých vlasů,
miluju štíhlost Tvého pasu.
Miluju Tvá rovná záda,
jsem moc rád, že mě máš ráda.

Tvůj hlas je, jak když zpívá ptáček,
ve Tvých očích dřímá dráček.
Chtěl bych líbat Tvé rty sladké,
hladit Tvoje ruce hladké.

Tvůj dech krásně voní,
Tvůj smích v dálce zvoní.
Tvé oči jsou perly, jež zdobí nebe,
já už nechci jinou, lásko, jenom Tebe.

Krásný je Tvůj odraz na vodní hladině,
Tvá krása se však odráží i v hlubině.
Tvůj dech rozšumívá stromy,
Tvůj hněv způsobuje hromy.
Jsi krásná jako andílek,
vznášíš se jako motýlek.

Tvé oči josu modré krásně,
skládám tu pro Tebe básně.
Tvoje krásná sladká vůně,
bez Tebe mé srdce stůně.
Tvoje krásné, hnědé vlasy,
Tvoje krásně dlouhé řasy.
Máš tak krásně hebké ruce
a co Tvoje vroucí srdce...MILUJU TĚ!!!

Jiskná jak pramínek,
vášnivá jak plamínek.
Krásná jako kočička,
čilá jako rybička.
Zářící jak hvězdička,
vonící jak kytička.
Taková pro mě jsi.

Ty dívko, jež rozlila ses po mém srdci,
Ty přijď mi dát dobrou noc.
Ty dávej mi dobré ráno,
Ty slunce podávej mi do peřin.
A neříkej nic krom toho slůvka lásky
a neplakej kvůli loučeni.
Já přijdu za Tebou,
já nemohu bez Tebe žít,
já ruku svojí rád bych Ti dal.
Já miluji Tě!

Chtěl bych pořád být jen s Tebou,
bez Tebe jsem sám.
Něco se mi leskne v očích,
to Tebe v nich mám.

Když se mě dotkneš,
mám husí kůži,
na rtech pálení
a v ruce růži.
Když mě políbíš,
tak uvnitř jásám
a velmi se obdivuji
všem těm Tvojim krásám.

Mé srdce zas hoří touhou,
vidět Tě na chvíli pouhou.
Zas Tě sevřít v náručí,
dívat se Ti do očí.
Já celý tou touhou hořím
a mám pocit, že snad zhořím.

Tvé vlasy jsou ranní slunce,
co ozářilo moje srdce...
Moje srdce po Tvém šílí,
má láska každý den sílí.

Krásné jsou Tvé vlasy lesklé,
Tvá kůže se krásně leskne.
Tvé zuby se krásně třpytí,
Tvoje oči krásně svítí.

V mysli mám Tě každý den,
před očima Tebe jen.
I ve snech už za mnou chodíš,
za ruku se se mnou vodíš.

Tvé oči jsou jak noční nebe,
jsou tak krásné, až mě zebe.
Zpěv slavíka je tvůj hlas,
jak západ slunce je tvůj vlas.

Když jdu lesem, nevidím už stromy.
Když jdu městem, nevisím už domy.
Když podívám se nahoru, nevidím už nebe.
Ať dělám co chci, vidím jenom Tebe.

Miluju Tvou vůni sladkou,
miluju Tvou kůži hladkou.
Miluju Tvé dlouhé řasy,
miluju Tvé lesklé vlasy.

Díky Tobě, lásko, vzkvétám,
díky Tobě, lásko, létám.
Díky Tobě nejsem sám,
díky Tobě lásku mám.

Říkám Ti to zas a znova,
miluji Tě - ta dvě slova.
Znamenají víc než myslíš,
tak je nyní znovu vyslyš.
Z úst, co ráda líbáš snad,
miluju Tě - napořád.

Proč láska je tak zlá,
já chtěl bych Tě teď objímat.
Ty budeš vždycky má,
já budu Tě vždy milovat.

Největší bolest je odloučení,
největší radost je milovat,
největší síla je pochopení,
největší slabost zrazovat.
Miluju Tě.

Smutno je mi bez Tebe,
smutno jako v hrobě.
Častokrát si říkávám,
jak se daří Tobě...

Mé oči jsou upřímné,
ale Ty se do nich nedíváš,
mé rty jsou rudé,
ale Ty je nelíbáš,
má tvář je hladká,
ale Ty ji nehladíš,
má slova jsou sladká,
ale Ty je neslyšíš,
v mém srdci je žár,
ale Ty ho nehasíš,
MÁ LÁSKA je dar,
ale Ty mi nepatříš!

Jsi má můza,
jsi můj sen,
jsi má noc a jsi můj den.
Jsi má radost,
jsi můj smích,
v zimě slunce,
v létě sníh...

Jak velké je Tvoje srdce?
Jak hebké jsou Tvoje ruce?
Jak červená jsou Tvá líčka?
Jak hladká jsou Tvoje víčka?
Jak moc je Tvá duše čistá?
Jak moc jsi si vůbec jistá?
Na tyto otázky rád odpověd bych znal,
pak celé srdce s radostíbych Ti dal.

Ráda běháš po mém spánku,
mé srdce kupuješ v stánku.
Pro Tě je zadarmo všude,
zdarma je a vždycky bude!
Bude patřit jenom Tobě,
je mi jedno v jaké době.
Patří Ti už napořád,
mám Tě totiž moc, moc rád.

Rád do vlasů Ti foukám,
rád do očí Ti koukám.
Rád Tvoje rty líbám,
rád Tvé tělo hlídám.
Rád hlídám i Tvou duši,
rád říkám, že Ti to sluší.
Miluju Tě!

Vztah je projev největší náklonosti, štěstí a vzájemného splynutí duší.

Blázen je ten, kdo nevěří na nevíru.

Zklamání nás k neopravňuje k ničemu špatnému.

I přesto, že láska bolí jí vyhledává mnoho lidí a mnoho jich nenajde.

Hádky jsou nevyhnutelné. je to totiž jediný způsob, jak poznat člověka.

Jsi jak pírko lehoučká,
jsi jak sklíčko křehoučká.
Jsi jak víla tančící v lese,
jsi jako laň, co krásně se nese.

Bez Tebe jsem jak bez těla stín,
bez Tebe jsem jak bez vody mlýn.
Bez Tebe jsem jak spánek beze snu,
jsem bez Tebe - hloubš už neklesnu.

Tvé kroky, když jdeš ulicí,
Tvou vůni mezi tisíci.
Tvé vlasy, jenž se krásně třpytí,
Tvé oči, jenž krásně svítí.
Vidím a cítím Tě pořád!

Jsi jako první pták,
jak první jarní den,
jsi jak červený mák,
jako krásný sen.

Jen Tvoje rty chtělbych líbat,
jen u Tebe pořád bývat.
Zahřát Tě, když je Ti zima,
se mnou Ti bude fakt prima.

Tvá krása mě uchvátila,
po mém srdci ses rozlila.
Myslím na Tě celé dny,
sním o Tobě krásné sny.

Jak hřejivý je Tvůj smích,
z Tvého tepla taje sníh.
Tvé srdce mi na cestu svítí,
jak jen já bych Tě chtěl míti.

Když vidím Tvých očí záři,
když máš úsměv na Tvé tváři.
Když se ke mě přivíjíš,
když mě sladce políbíš.
Pak jsem šťastný!

Tvé oči září, jak voda na poušti,
Tvé srdce je velké a vše odpouští.
Tvé dlouhé řasy,
Tvé tmavé vlasy,
Tvé rudé líce,
Tvé nadmuté plíce,
Tvá sladká ústa,
Tvá ladná gesta,
Tvé krásné ruce,
Tvé vroucí srdce,
Tvé ladné boky,
Tvé tiché kroky,
Tvá hebká kůže,
co je jak růže,
Tvůj úsměv zářivý,
co jsem při něm žárlivý,
Tvé mluvy styl,
pronž bych s vlky vyl,
Tvé sladké polibky,
Tvé krásné výčitky,
Tvá milá tvář,
co z ní jde zář,
to vše na zeď maluju,
protože Tě miluju.